Trutnov, který patřil ke královským věnným městům, měl právo várečné již v době svého vzniku, a to roku 1260. Tato privilegia opětovně potvrdil roku 1340 i český král Jan Lucemburský. Tato práva si obyvatelé Trutnova velmi hájili, zejména právo mílové, které hájilo měšťany před konkurencí šlechty. Jakmile bylo za hradbami objeveno jiné pivo než trutnovské, bylo neprodleně zničeno. Na vlastní kůži to poznal roku 1541 šlechtic Jan Adam Zilvar z Vlčic, který propašoval za hradby své tri sudy piva, jež dala městská rada po objevení rozbít.

Do poloviny 16. století se vařilo pivo po jednotlivých domech, podle předem určeného pořadí. Takových domů bylo v Trutnově 149, jejich počet se během doby prakticky neměnil. Od druhé poloviny 16. století se v Trutnově zakládají společné pivovary. Připomínají se dva. Horní, který se nacházel ve školní ulici, a kam byl už roku 1571 zaveden vodovod. A dolní před střední branou v blízkosti dnešního pivovaru. V roce 1582 se všichni právovárečníci spojili a vařili pivo v jednom pivovaru. Historii pivovaru v Trutnově poznamenali i četné požáry, kdy Trutnov 13 krát katastroficky vyhořel. Rok po založení měšťanského pivovaru v roce 1583 požár zničil necelé dvě stovky domu. Požár vypukl ve sladovně Tobiáše Freysena a za své vzaly i oba pivovary. Horní pivovar už nebyl obnoven a vařilo se pouze v jednom a to na místě dnešního pivovaru.

Pivo se v Trutnově vařilo obyčejně z pšeničného sladu, někdy bylo použito na lepší piva i sladu ječmenného. Používali se i různé druhy koření, kvasnic a chmelu. Dokonce se dříve v Trutnově chmel i pěstoval, což připomíná trutnovské návrší "Chmelnice".

Pivo bylo potřebné ovšem i za válečných dnů. V seznamu povinností ukládaných nepřítelem městu bylo pivo na třetím místě za chlebem a masem. Například v sedmileté válce roku 1756 muselo město odevzdat všechny zásoby piva a roku 1866 pruské komando zabavilo v trutnovském pivovaru pivo v hodnotě 16 512 zlatých. Na konci 18. století se pivovar stal majetkem pravovárečné společnosti měšťanů, která zisky vyplácela až do roku 1944, jak svědčí záznamy v pivovarských knihách.

Od roku 1900 měl pivovar elektrické osvětlení. Elektrický proud vyráběla turbína o 46 HP, umístěná v pivovaru na Mlýnském náhoně. V pivovaru byly tehdy tři parní stroje, dva parní kotle, dva varné kotle a dvě chladírny piva. Ve sklepích bylo uloženo 382 sudu o obsahu 35 až 72 hl, což představovalo cca
22 000 hl rozpracovaného piva.

V roce 1920 byla provedena rekonstrukce sladovny na kapacitu 1000 tun sladu. V roce 1923 se v pivovaru poprvé vařilo 14° pivo. Další výstavba pivovaru probíhala v letech 1929-1935. Byla postavena nová čtyřnádobová varna, která slouží do dnes. Byly rozšířeny prostory spilek a sklepů, vybudováno čpavkové chlazení a výroba umělého ledu.

Při požáru v roce 1969 vyhořela pivovarská sladovna, která již nebyla obnovena. V letech 1980-1982 byly do sklepů instalovány nové tanky, a tak rozšířena jejich kapacita. V srpnu roku 1984 byla uvedena do provozu nová stáčírna lahví s výkonem 24 000 lahví za hodinu.
V roce 1991 byly rekonstruovány varné kotle varny. Na přelomu let 1991-1992 došlo rozšíření spilky o nerezové oddělení. Roku 1993 byl uveden do provozu parovod a výměníková stanice místo parního kotle na uhlí. Od té doby pivovar nezatěžuje ovzduší v Trutnově. Od března roku 1994 funguje nová stáčírna sudu KEG. Na podzim téhož roku byla zavedena filtrace lahvového piva, která zajistila prodloužení jeho trvanlivosti.